V lednu bylo nalezeno šest opuštěných mláďat vačice opossum (Didelphismarsupialis), poschovávaných v dešti mezi kameny a kořeny podél plotu zahrady. Matku pravděpodobně vyhnali nebo zabili psi, ale nebyly nalezeny žádné ostatky ani srst, tak pravděpodobně byla vyhnána a přitom poztrácela mláďata. V době nálezu vážila průměrně kolem 30g, ještě nebyla plně osrstěna a teprve se jim otvíraly oči. Mláďata byla krmena pravidelně ve dne v noci kozím mlékem. Do dospělosti se podařilo odchovat dvě mláďata, oba samečci, kteří byli po téměř 11 měsících vypuštěni na pozemku základny BosqueMedicinal po několika dnech pobytu v adaptační kleci. Po vypuštění a ještě následující noc byli pozorováni v blízkém okolí a pomocí videopastidokumentováni při žraní krmení ponechaného u vypouštěcí klece. Jedná se o druh vačnatce, který byl také dokumentován pomocí videopastí v rezervaci El Paraiso.
Vačice opossum se vyznačuje noční aktivitou a spíše samotářským způsobem života. Přes den odpočívají v doupěti v dutinách stromů nebo v zemi či si staví ve větvích kulovitá hnízda z listí. Rostlinný materiál, který sbírá do hnízda, dopravuje pomocí ovíjivého ocasu nebo ve vaku. Je všežravec živící se hmyzem, menšími živočichy včetně myší a krys, měkkýši, kraby, květy, ovocem, plody či nektarem. Pokud žije v lesích, tak s oblibou navštěvuje otevřené plochy, kde je významným rozšiřovatelem semen jako jsou Astrocaryum (Arecaceae), Clusia (Clusiaceae), Inga (Fabaceae), Ficus (Moraceae), Cecropia (Urticaceae) a Psidium (Myrtaceae). Podobně je i potenciálním opylovačem některých stromů, jako Quararibeacordata (Bombacacea) a Marcgravianepenthoide (Marcgraviaceae).
S oblibou také loví hady včetně těch jedovatých. Jsou schopni šplhání po stromech, ale většinou hledají potravu spíše na zemi. V případě nebezpečí mohou předstírat smrt, kdy se převrátí na bok nebo na záda, vyplázne jazyk a zavře oči (tzv. thanatóza či akineze). V rámci savců byla tato schopnost zaznamenána pouze u vačic. Obývají jak primární, tak sekundární pralesy, galeriové lesy, okraje lesů či křovinaté terény až do výše více jak 2000 m.n.m., ale i narušené prostředí v okolí lidí. V blízkosti lidí nepohrdne lovem drůbeže, což se jí stává osudným a bývá proto cíleně hubena.Vačice také často hynou pod koly aut. Z těchtodůvodů byly naše vačice vypuštěny v rezervaci, ačkoli byli původně nalezeni v nelesním prostředí v blízkosti lidí. Pokud by byli vypuštěni na tomto místě, s velkou pravděpodobností by byly brzo zabity lidmi, psy nebo auty.
Vačice patří mezi vačnatce. V rámci savců existují tři hlavní linie (vačnatci, vejcorodí a placentální savci). Největší skupinou jsou placentární savci, rodící živá, dobře vyvinutá mláďata. Ti tvoří asi 95 % všech žijících savců, včetně člověka.Samice vačic se vyznačují,stejně jako je tomu v případě ostatních vačnatců, dvojitou dělohou a pochvou. Samci pak mají rozdvojený penis. Rozmnožovací systém vačnatců se tak zásadně liší od savců rozmnožujících se pomocí placenty. Mláďata se rodí velmi záhy, po 12-13 dnech březosti, prakticky ještě ve stadiu embrya, kdy dosahují velikosti asi 1 cm a hmotnosti 0,2g. Mláďat se může narodit 16 a více. Přitom funkčních bradavek,které se nalézají v břišním vaku samice, bývá v průměru jen devět, takže mnohá mláďata zemřou záhy po porodu. Mláďata pak dokončí svůj vývoj ve vaku samice. Z důvodu rození ještě nevyvinutých mláďat ve stádiu embrya, byli vačnatci ještě donedávna považováni za primitivní savce, tvořící evoluční mezistupeň mezi vejcorodými savci (kam patří ptakopysk a ježury) a největší skupinou savců, tedy těch rozmnožujících se pomocí placenty. To se však s novými výzkumy zcela změnilo. Nový výzkum odhalil, že předek vačnatých a placentálních savců byl více podobný placentálním savcům, což znamená, že vačnatci nověmodifikovali svůj způsob rozmnožování v porovnání splacentálními savci. Způsob rozmnožování vačnatců tedy není přechodnou formou ale evoluční novinkou.Předpokládá se, že reprodukční strategie vačnatců je výhodnější v podmínkách nestabilního prostředí.Placentární savci mají dlouhou dobu březosti, takže pokud se zvíře nachází v období extrémního sucha, matka i potomci pravděpodobně zemřou, protože se vyvíjí uvnitř těla matky. U vačnatců je to strategie s mnohem nižším rizikem, protože matka může mláďata snadno opustit ve velmi raném stádiu vývoje, takže alespoň matka může přežít a pokusit se o reprodukci později. V současnosti se asi dvě třetiny žijících vačnatců nalézá v Austrálii. Předpokládá se, že nejstarší vačnatci pocházejí ze Severní Ameriky, odkud se postupně rozšířili po Jižní Americe. Nakonec osídlili Austrálii, kam se dostali přes Antarktidu.
Mgr. Richard Policht, Ph.D.
Použitá literatura:
Brito, J., Camacho, M. A., Romero, V., Vallejo, A. F. 2018. Mamíferos de Ecuador. Versión 2018.0. Museo de Zoología, PontificiaUniversidadCatólicadel Ecuador.
Emmons, L. 1999. Neotropicalrainforestmammals: A fieldguide. The University of Chicago Press, Chicago.
Wainwright, M. 2007. TheMammalsofCostaRica: A Natural History and FieldGuide.JournalofMammalogy. Cornell University Press, Ithaca and London.
White, H. E.et al.2023. Pedomorphosis in theancestryofmarsupialmammals. Current Biology 33: 2136-2150.e4
Comments